Jsem přehlcená

"Jsem přehlcená úplně vším…"

Vypravila ze sebe ještě dřív, než si lehla na dvouhodinovou péči."

Ráno bych měla cvičit a pít vodu s citronem…
doplnit vitamíny…
pracovat na 200 %…
během dne protáhnout…
meditovat…
dýchat správně…
po práci ideálně ještě posilovna…
nakoupit zdravé potraviny…
uvařit zdravou večeři…
a samozřejmě večerní rituál před spaním…"

Na chvíli se odmlčela a se smíchem dodala:

"Uff… a kdy budu vlastně žít? To je práce na plný úvazek."

Naprosto jsem ji chápala.
Přesně takhle jsem se cítila koncem roku 2024.
(O tom ještě někdy napíšu.)

Také jsem prošla obdobím, kdy jsem měla pocit, že pořád něco musím.
Co bych měla dělat.
Jak bych měla žít.
Co je správně a co už ne.
Až jsem byla nakonec tak přehlcená vším tím "správným",
že jsem v tom úplně ztratila samu sebe.

Místo klidu přišel chaos.
Místo lehkosti pocit, že nestačím.

Dnes jsem vlastně vděčná, že jsem si tím prošla.
Protože o tom můžu mluvit.
A možná pomoci i dalším ženám, které se v tom nekonečném tlaku také ztrácí.

Někdy totiž úplně nevědomky začneme žít život, který nám vlastně ani nepatří.

Přebíráme cizí představy o tom:
jak máme vypadat,
co všechno máme zvládat,
jak správně žít.

A při tom honu za "dokonalým životem" nám začne unikat ten náš.

Proto jsem si ve svém životě postupně uklidila.
A také "vymetla" spoustu věcí, které tam vůbec nemusely být.

A neskutečně se mi ulevilo.

Dnes už věřím, že hluboko uvnitř moc dobře víme, co je pro nás dobré… a co ne.

Jen se potřebujeme znovu naučit poslouchat sami sebe.

Poznat svoje vlastní priority.
A rozhodovat se podle nich.

Ne podle trendů.
Ne podle sociálních sítí.
Ne podle toho, co "by se mělo".

Ale podle sebe.

Protože obyčejně neobyčejný vlastní život je to nejvíc, co můžeme žít. 🤍