Ticho, klid a svoboda

Blížil se konec roku 2024.

Nemohla jsem se dočkat chvíle, kdy odejde poslední klientka, zavřu dveře salonu… a začnou vánoční svátky.

Tak moc jsem si přála klid.

Už jsem prostě nemohla dál.
Cítila jsem, že změna je nutná.
Že už není na co čekat.

Vnímala jsem, že to plíživé vyčerpání by neskončilo dobře.

A tak jsme s partnerem odjeli do Rakouska.
Na dva měsíce.

Teprve tam mi naplno došlo, jak unavené moje tělo opravdu je.

A rozhodla jsem se omezit svoji práci na minimum až do konce roku.

Nebyla to tak jednoduchá věta, jak lehce se teď píše.
Chtělo to velkou odvahu.

Nejdřív roky budujete něco, co má smysl.
Dáváte tomu energii, čas, srdce.

A když se to povede…
máte to zastavit?

Myšlenky v hlavě jely na plné obrátky.
Stejně jako pocity selhání.

Ale svoje rozhodnutí o několikaměsíčním odpočinku jsem si musela sama v sobě ustát.

Bohužel těch starých vzorců, které tvoří naši mysl, bylo hodně.

Jedním z nich bylo přesvědčení:

Tohle si přece nemůžu dovolit.

A světe div se…

MŮŽU. 😀

Naštěstí mám skvělou rodinu, která mě podpořila.
A já si mohla konečně dovolit zpomalit.

Začala jsem si užívat neobyčejně obyčejné dny.

Od té doby se v mém životě změnilo mnoho věcí.
A já děkuji sama sobě za to odvážné rozhodnutí.

Mělo pro mě obrovský smysl.

Není cesty zpět.

Protože právě v klidu a tichu ke mně začaly přicházet odpovědi.
Nápady, jak pokračovat dál.
Co si ponechám…
a co už nechci vůbec.

Můj život se stal jednodušší.
Lehčí.
Klidnější.

Z ticha a klidu vznikly kromě Příběhů z kosmeťáku i moje obrazy, jejichž malování jsem tak dlouho odkládala.

Je to můj nový koníček, při kterém ztrácím pojem o čase.
A který mi přináší hřejivý pocit klidu, svobody a lásky.

Dnes už vím, že moje priorita číslo jedna je vnitřní klid.

Tak vzácná to věc.

A přitom tak nenápadná. 💛