To jsem ještě nikdy nezažila

Věta, kterou slýchám stále častěji.

A pokaždé mě zaplaví zvláštně hřejivý pocit. Možná i proto, že tato slova často přicházejí od žen, které do lázeňských Luhačovic přijíždějí z celé České republiky, i ze zahraničí.

Vždy se žen ptám, jestli si dopřávají pravidelnou kosmetickou péči… nebo jestli jsou u kosmetičky poprvé.
Je to tak půl na půl.
A právě ženy, které péči zažijí úplně poprvé, mi často říkají něco, co mě dojímá nejvíc:
"Proč jsem si tohle nedopřála už dávno?" Najednou objeví kouzlo chvíle, kdy nemusí nic.
Jen být.
Odpočívat.
Nechat se hýčkat.
Mám radost, že můžu být součástí právě tohoto okamžiku.

Často pak přichází zprávy typu:
"Paní Bařinková… nasadila jste laťku hodně vysoko a já u nás nemůžu najít nikoho podobného." Neberu to jako pochvalu pro sebe!
Spíš jako připomenutí, že každé řemeslo je pod rukama člověka opravdu cítit.

Kosmetika není jen péče o pleť.
Stejně jako masáž není jen technika.
Je to energie, pozornost, dotek, vnímání člověka.
A to se nedá naučit jen z kurzu.

Pak je tu druhá polovina žen — ty, které mají svoji oblíbenou kosmetičku a pravidelně o sebe pečují.
A přesto často slyším stejnou větu:
"To jsem ještě nikdy nezažila."
Co k tomu dodat…
Možná jen to, že láska k řemeslu je vlastně láskou k životu.
K lidem.
K přírodě.
K doteku.

A tu člověk buď má…
nebo nemá.

Děkuji za to, že můžu 🤍